Říká se, že opravdové přátelství je ještě vzácnější, než opravdová láska. A já musím ve světle událostí posledních týdnů uznat, že na tom vážně něco bude.
Každý z nás se sem tam dostane do situace, kdy máme dojem, že je všechno na nic a že už snad ani nikdy nebude líp. Jsme totálně pohlcení tím, co se děje a upřímně, většinou tyhle “katastrofy” nechodí samy, ale minimálně hned v páru, takže je někdy těžké vidět to pomyslné světlo na konci tunelu. A přesně v takových okamžicích člověk pozná přítele. Toho opravdového, který při vás nestojí jen když jde o zábavu, ale bude tu pro vás i když si procházíte peklem a nejste zrovna tím nejzábavnějším společníkem.
Takových kamarádů nebudete mít pravděpodobně desítky, nebo tedy aspoň já bych je mohla pravděpodobně spočítat na prstech jedné ruky. A možná jsou to dost dobře právě ti lidé, které ani nevídáte tak často, ale když se vidíte, tak vám připadá, že jste se viděli naposledy včera. A čím, že se tedy takoví přátelé vyznačují?
Když si s nimi voláte přes FaceTime Praha → Los Angeles, tak si s vámi otevřou na dálku láhev vína, i když u nich je teprve 8 ráno. To aby ukázali solidaritu s vámi, přece vás nenechají pít samotné. A pak vás ještě úplně rozsekají hláškou, že jejich tělo je stále nastavené na evropský čas, takže je to pro ně vlastně taky jako odpoledne.
Nezanevřou na vás, ani když si pořídíte děti a tak trošku vám z toho hrabe.
Když jim večer zavoláte, že sedíte se sbalenou taškou před svým, teď už bývalým, domem a nemáte kam jít, tak sednou i přes šílenou kocovinu do auta a dojedou pro vás. A pak vás nechají dalších 9 měsíců u sebe bydlet.
Nezanevřou na vás, i když už máte děti a oni jsou stále bezdětní.
I když sami nemají nazbyt, tak vám naprosto nezištně nabídnou zázemí, kdykoli budete potřebovat s tím, že porce smažené cukety s bramborem se pro dalšího strávníka vždycky najde. (Tuhle nabídku budu muset raději ověřit, od doby, co byla vyřčena počet strávníků exponenciálně vzrostl:)
Jsou to ti, kteří se z čista jasna zjeví u vašich dveří s lahví vína aniž byste je museli zvát. Oni prostě poznají, kdy toho máte “plný brejle” a je třeba vás rozveselit.
Pařba do ranních hodin se s nimi nedá naplánovat, ta se prostě stane. A to naprosto nečekaně, třeba když spolu vyrazíte na odpolední kávu, která se tak nějak protáhne. Samozřejmě v pracovní den…oops!
Když žijete v zahraničí, tak vám pošlou pohled z vašeho oblíbeného bistra přes půlku Evropy, jen aby vás naštvali, že vy si nemůžete pochutnat na svém oblíbeném tataráku. A ještě na pohled přidají mastné skvrny s popisky “tatarák”, “sekaná” apod.
A v neposlední řadě jsou to ti, kteří se nebojí vám říct pravdu do očí i za cenu toho, že se vám to třeba nebude líbit. Oni totiž vědí, že i když se navzájem pošlete někam, tak se máte pořád rádi.
Ať už pro vás vaši nejbližší kamarádi udělali během života cokoli, hýčkejme si je! Není těžké si udělat nové přátele, ale někdy je mnohem těžší udržet kontakt s těmi, které už máme.
Recent Comments