Ano, role matky je důležitá a mnohými považovaná za jednu z těch nejtěžších. Ale není to jen proto, že nesete zodpovědnost za výchovu těch “malých lidí”. Je to taky hlavně proto, že na vás jako matku společnost nakládá spoustu očekávání, která jsou mnohdy nereálná a dost protichůdná.
Od chvíle, kdy jsem otěhotněla, nebo spíše od chvíle, kdy jsem to oznámila širšímu okolí, se cítím jako na pranýři. A to se nezměnilo ani s příchodem dětí samotných, spíše na opak.
Jasně, že už před tím jsem cítila “tlak společnosti” a to, jak se vás neustále někdo snaží nacpat do nějaké škatulky, říkat vám jak byste měli žít, co se od vás očekává a “odměnit” vás náležitě odsuzujícím pohledem, pokud zrovna neděláte to, co by udělala většina.
Trvalo mi dlouho, než jsem se naučila si žít po svém. Než jsem přijala sama sebe takovou, jaká jsem a smířila se s faktem, že jsem možná trošku divná. Divná, ale za to spokojená. No a když už jsem tedy konečně jakštakš dosáhla vnitřního klidu, BUM, těhotenství, které mě z toho klidu zase rychle vyvedlo.
A to nejen proto, že člověk má z počátku tendence vyšilovat nad tou velkou novinou, ale hlavně proto, že jsem se dostala do nové škatulky – škatulky těhotná. Já osobně jsem měla v plánu se po úvodním šoku ze všech těch novinek vrátit k tomu, jak jsem žila před tím – podle svého, ale chyba lávky.
Nějakým záhadným způsobem, když otěhotníte, tak všichni kolem vás (včetně i naprosto cizích lidí) nabydou dojmu, že jste nesvéprávná a neschopná se postarat sama o sebe, natož o ty tvory, které máte za pár měsíců přivést na svět. Všichni vás začnou zahrnovat nevyžádanými radami o tom, co jíst/nejíst, sportovat/nesportovat, cestovat/necestovat, rodit doma/v nemocnici, barvit si vlasy/rozhodně nebarvit, řídit/raději do auta vůbec nelézt ani jako spolujezdec, dát si sem tam sklenku vína a nebo se jen při pomyšlení na alkohol křižovat, a tak bych mohla pokračovat do nekonečna. A aby toho nebylo málo, vy také neleníte a začnete si všechno googlovat, čímž ta kola roztočíte na plné obrátky a není cesty zpět. Jste v pasti a máte dojem, že ať uděláte cokoliv, bude to špatně. A tak několik následujících měsíců žijete v totální paranoji, že jste úzkostlivá a těhotenství moc hrotíte a nebo že jste naopak příliš laxní a riskujete zdraví svoje i dětí. A buďte si jistí, že se vždy najde někdo, kdo vás v tom se zdviženým obočím svým komentářem velmi rád utvrdí.
Jestli si myslíte, že se s porodem stanete opět plnohodnotným členem společnosti, který si může dělat věci po svém, jste na velkém omylu, protože BUDE JEDINĚ HŮŘ! A pokud jste jako já, člověk s tendencí o sobě pořád pochybovat, máte se na co těšit. Od chvíle, co se děti narodily, mám stále dojem, že nedělám dost, že bych mohla dělat více a lépe a bla bla bla. Racionálně vím, že je to jen v mé hlavě, ale nemůžu si prostě pomoci, protože ten tlak přichází ze všech stran. Jestli jste měli v těhotenství dojem, že se vám všichni snaží radit, že na vás i cizí lidé civí a hodnotí a někdy i hodí nějakou tu dobře myšlenou radu, tak vězte, že teď to bude o to víc intenzivní. Když se nenaučíte názory ostatních hodit za hlavu, jednoduše se z toho zblázníte, protože se nikdy, opakuji NIKDY nezavděčíte všem.
Myslíte si, že když vaříte dětem výhradně domácí bio stravu, že děláte nejlépe? Omyl, určitě se najde někdo, kdo vám řekne, že vaše děti jsou rozmazlené, protože určitě nechtějí jíst nic jiného, než jídlo od vás. Pokud krmíte pouze kupovanými přesnídávkami, dozvíte se zase pro změnu, že jste líná matka, které nezáleží na zdravém vývoji dítěte. Snažíte se i po narození dítěte doma zachovávat stejnou úroveň čistoty a uklízíte možná i více intenzivněji? Jste bláznivá osoba s kompulzivně obsedantní poruchou a raději byste měla trávit čas se svým dítětem než s mopem. Nemáte doma stále naklizeno, protože prostě s dětmi nestíháte a raději jste se rozhodla ušetřit si nervy a čas tím, že prostě vytřete jen dvakrát do týdne místo čtyřikrát? Jen se vymlouváte na děti, protože se vám vlastně uklízet stejně nechce. Rozhodli jste se děti držet zkrátka co se týče hraček a elektroniky? Chudáci vaše děti! Co si o nich jejich vrstevníci pomyslí, budou za losery a nikdo se s nimi nebude kamarádit. Pokud jste ale podlehli tlaku a vašemu prvňákovi mobil pořídili, vězte, že stejně nemáte vyhráno, protože jste jen slepými oběťmi konzumu a vaše dítě je zatraceno, protože z něj už nikdy nebude správný intelektuál. Pracujete, i když máte doma miminko? Ošklivá kariéristko! Dovolila vám vaše finanční situace zůstat s dětmi doma několik let a sama jste se v tom našla? Vy strašná bio přírodní matko, které se nechce zpět do práce! A takových naprosto schizofrenních výroků bych mohla najít ještě několik desítek, možná i stovek.
A teď mi řekněte, jak se z toho má taková normální matka nezbláznit? Mám jednu radu – vykašlete se na názory ostatních, i když je to někdy hóóóódně těžké, a dělejte si věci tak, jak to cítíte. Uvědomte si, že ostatní vás soudí pravděpodobně jen proto, že mají pochyby o sobě samých a možná si nevědí rady sami se sebou.
Tak jako vše ostatní, i mateřství je o balancu a ten je pro každého někde jinde. Proto se spíše než na rady ostatních, zaměřte samy na sebe a najděte si tu svou cestu, která vás bude dělat šťastnými a hlavně bude jenom vaše.
Recent Comments