Cestování s dětmi, ať už letecky, autem a nebo třeba vlakem je vždycky svým způsobem očistec. Ale to neznamená, že se toho musíme vzdát úplně a několik let sedět jen doma, dokud děti nebudou “dost staré”. To by se nám taky mohlo stát, že už se nikam nikdy nepodíváme. A to by byla škoda.
My s dětmi cestujeme na delší vzdálenosti od jejich 3 měsíců a přestože je to někdy náročné, stále máme ten pocit, že to za to stojí a že to naše děti jednoho dne samy ocení, že z nás například nejsou ty rodiče, co ve slabou chvilku svým dětem vyčítají, čeho všeho se pro ně museli vzdát.
Naposledy jsme teď vyrazili na Kanárské ostrovy, konkrétně na Gran Canaria a zase jsme si to moc užili. A to “užili” můžete brát jak doslova, tak v ironickém slova smyslu. Byl to pro nás zatím za ten rok největší výlet s dvojčaty a to hlavně z pohledu trvání letu, který s komplikacemi během mezipřístáním trval přes 7 hodin. K tomu další mouchy na celém letu jako to, že v půlce letu došla voda! a nebo ještě hůř – na celé palubě nebyl k dispozici gin. GIN, můj nástroj na přežití letu s dětmi číslo jedna. Tímto bych ráda pozdravila pána, který mi galantně nalil alespoň panáka Becherovky ze své vlastní zásoby 🙂
Nicméně, po více jak 13 hodinách cesty, kdy jsme se celí utrmácení konečně ubytovali, uspali děti a dali si večeři a panáka na předzahrádce naší mini vilky, na mě padl ten dobrý známý pocit – juchů, jsem v nové zemi a mám před sebou celý týden. Týden, kdy budu moci objevovat nová místa, potkávat nové lidi, jíst nová jídla a užívat si, že jsme všichni pohromadě a nikdo nikam nemusíme.
Gran Canaria jsme vybrali, protože to má být údajně ten nejhezčí ze všech Kanárských ostrovů. Toto tvrzení jsem brala trochu s rezervou. Po nějaké době strávené na Maltě jsem skeptická ke všem ostrovům, ale musím říct, že jsem byla mile překvapena. Ostrov je hodně rozmanitý a každý si tu může najít to své, od válečky na pláži 24/7 až po tracky v horách s úžasnými výhledy. Ani jeden z nás není úplně plážový typ a osobně si nedovedu představit šplhat po horách s dvojčaty v nosítkách, a tak jsme zvolili zlatou střední cestu a půjčili si auto a dělali krátké výlety po ostrově, které jsme kombinovali s procházkami na pláž. Procházkami na pláž, prosím, rozumějte procházky do baru na pláži, kde jsme si my dali Guiness na nervy a snažili se uhlídat jedno dítě aby toho písku nesnědlo moc a druhému, naopak, aby se písek nedostal ani na dlaně, protože je to prostě dáma a písek není její šálek kávy.
Jasně, že kdybych tu byla “před dětmi”, tak by můj program vypadal diametrálně odlišně, ale to jestě neznamená, že jsem si dovolenou neužila i tak. Naopak mám pocit, že když teď cestujeme s dětmi, tak se tolik nehoníme za všemi možnými zážitky a místy a naučili jsme se užívat si i maličkosti a vážit si i 10 minut, kdy si můžete sednout a pozorovat západ slunce a nebo klidného večera, kdy se skleničkou vína zasednete ke kartám.
A proto vzývám všechny rodiče s dětmi, kteří k tomu tu odvahu ještě nenašli, jeďte! Využijte toho všudypřítomného novoročního nadšení a otevřenosti ke změnám a začněte plánovat vaše další dobrodružství. Vždyť i kdyby to mělo být až v létě, tak je super mít se na co těšit.
Nezáleží na tom, jestli pojedete k moři a nebo jenom 100km do vašeho oblíbeného kempu. Hlavní je někde začít.
Recent Comments