This post is also available in: English (Angličtina)
Najít v našich končinách někoho spolehlivého na hlídání dětí na dlouhodobou spolupráci je doslova jako hledání jehly v kupce sena. Stálo mě to hodně úsilí a poměrně dost času, ale protože jsem se rozhodla chůvu hledat na vlastní triko, bez agentury, zase mě to nestálo skoro žádné peníze a ještě jsem si mohla vybrat z několika kandidátů. Pokud jste tedy o chůvě k vašim dětem někdy přemýšleli, čtěte dál.
A proč, že jsme se rozhodli pro chůvu?
Důvodů je hned několik. Dětem tou dobou nebyly ještě ani dva roky a státních jeslí je v Praze jako šafránu, takže připadala v úvahu jen soukromá zařízení. Jedno jsme vyzkoušeli a bohužel jsme narazili na to z horších a já i děti jsme si odnesli spíš trauma, než cokoli jiného. Po tomto zážitku jsme se s Jamesem dohodli, že zkusíme najít chůvu.
Cenově nás to vyjde víceméně stejně, protože v soukromém zařízení musím platit vše dvakrát, takže bych platila stejně, ne-li více.
Děti mají plnou pozornost člověka, který je tu jen pro ně a má tak čas na mnohem individuálnější přístup. Také je mnohem jednodušší se s chůvou domluvit na základních věcech jako je jídlo, případná dietní opatření, aktivity, kterým se s dětmi věnují a v neposlední řadě i celkový přístup k výchově (jak řešit například konflikty, neposlouchání atd.).
Pokud jste více opatrný rodič, s chůvou se můžete domluvit, že vám bude pravidelně posílat fotku nebo alespoň zprávu o tom, jak den s dětmi probíhá.
Nemusím také řešit náhradní hlídání dětí, když děti onemocní. Chůva s nimi jednoduše ten den zůstane doma a dohlédne na klidový režim. A já nemusím na poslední chvíli rušit práci apod.
A pro mě asi největší výhodou a úlevou bylo, že pro děti bylo mnohem jednodušší a méně traumatizující si zvyknout být s někým jiným než jsem já, jejich táta nebo babička. “Nový člen” rodiny přišel do jejich přirozeného prostředí, což bylo pro děti více bezbolestné.
A tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Důvodů, proč zvážit pro děti chůvu je nespočet. Ale jak jsem už předeslala na začátku, NAJÍT chůvu v Čechách není jen tak. Zatímco v zahraničí jsou chůvy běžné řešení, ke kterému se uchylují rodiče předškolkových i školkových dětí, tady v Čechách je to stále velmi vzácné a do určité míry je to považováno za snobské. A od toho se, bohužel, také odvíjí nabídka. Najdete pár agentur, které nabízejí zprostředkování chůvy – zejména na full time (40 hodin týdně), některé vám dokonce “importují” chůvu filipínskou, která s vámi bude bydlet a starat se nejen o děti, ale i o domácnost. My jsme hledali chůvu jen na cca 20 hodin týdně, takže to nebyla ta správná cesta pro nás. Plus tedy musím konstatovat, z těch pár rozhovorů, které jsem s agenturami měla, že jejich práce není rozhodně hodna takového ocenění, o které si agentury říkají. Když mi přišel životopis potenciální kandidátky, dotyčná postrádala hned několik schopností, které jsem agentuře vyzdvihla již při úvodním rozhovoru. Jako například být schopná se domluvit anglicky, což v případě, že otec vašich dětí je Angličan a pracuje z domu, je dost zásadní.
A tak jsem se, jako HR z povolání, rozhodla zahájit výběrové řízení na vlastní pěst. Rozhodila jsem info na sociálních sítích a doufala, že se mi zázračně ozve ona Mary Poppins, která spasí moje mentální zdraví tím, že si na pár hodin týdně vezme na starost naše dvojčata. A ona se jedna taková ozvala. Vypadala ideálně – zkušenost s hlídáním dětí, časově jsme se také shodly, rodilá aj mluvčí a navíc se i líbila dětem hned na prvním setkání. A tady jsem udělala klasickou chybu, jako kdyby mě moje pracovní zkušenosti dost neponaučily. Byla jsem tak unešená a přesvědčená, že jsme našli tu pravou hned na první dobrou, že jsem ustala ve veškerých dalších aktivitách a nedočkavě čekala na první zkušební den, na který jsme se domluvily na další týden. Večer před daným dnem, jsem dostala zprávu, že dotyčná musí následující den zůstat déle ve své práci, protože kolegyně onemocněla. Ok, můžete se stát, domluvily jsme se na náhradní termín o pár dní později. Bohužel, opět večer před dohodnutým dnem jsem dostala zprávu, tentokrát s tím, že přijala nabídku u jiné rodiny. Neeeeeee!!!! Jak mi to mohla udělat? Měly jsme přeci super napojení, rozuměly jsme si a dětem se tak moc líbila! Po první vlně emocí jsem si uvědomila, že jsem tohle zažila už několikrát v práci a že bych k výběru chůvy měla přistoupit víc pragmaticky a využít recruiterské zkušenosti.
Rozhodla jsem se tedy využít placené služby stránky hlidacky.cz, kde nejen můžete procházet profily dostupných chův, ale můžete i sepsat svůj inzerát, na základě kterého vám pak chodí nabídky do emailu. Malý návod na to, jak napsat správně inzerát a jak vybrat kandidáty pro osobní setkání najdete tady. Na článku o pohovorech s potenciálními chůvami a finálním výběru právě usilovně pracuji.
Takže “long story short”, vybrala jsem zhruba 5 kandidátů, se kterými jsem se potkala u nás doma společně s dětmi a po zhruba týdnu jsem měla vybráno.
Nakonec jsem vybrala chůvy dvě, protože každá mohla v jiné časové úseky během dne a nám vyhovovalo toto nakombinovat. Také nám to dává více flexibility, když například jedna neplánovaně vypadne a nebo si chceme s Jamesem někam zajít večer. Jedna z nich má bohaté zkušenosti s hlídáním dětí, a tak jsem se nebála, že si s našimi divochy neporadí. Druhá je zase ve 4. ročníku medicíny, což mi také dává určitou dávku klidu 🙂
Fungujeme takto už od listopadu a můžu s čistým svědomím říct, že za mě naprostá bomba. Holky fungují super, s dětmi si moc rozumí. Když se vracím domu, vždy na mě čekají naprosto rozzářené obličeje našich dvojčat, což je pro mě to největší potvrzení toho, že to děláme dobře.
Bylo by fajn, kdyby se v Čechách více rozvinula kultura chův, zejména k mladším, předškolkovým dětem. V zahraničí jsou chůvy naprosto běžné, velmi často fungují chůvy sdílené, kdy dvě rodiny platí chůvu dohromady a ta je s dětmi buď v jedné z domácností, nebo si je bere k sobě domů. Mít chůvu tak přestává být tolik ekonomicky náročné a tím pádem je toto řešení dostupnější více rodinám. Nemluvě o tom, že v některých zemích stát na chůvu ještě přispívá.
Takový model je tady u nás zatím utopií, ale já osobně věřím, že se tam krůček po krůčku také dopracujeme. Bylo by fajn, vidět i u nás více maminek, které se mohou bezstarostně vrátit do práce dříve než po 3 letech a nebo mít jen trochu více času na samy na sebe a nebo na své partnery.
Recent Comments